Máme novou Sestru sympatii za rok 2023! První místo v této prestižní soutěži získala...
Předchozí ročníky
Osobní údaje
| Jméno: | Sabina Beránková |
Kontaktní údaje
| Město: | Horoměřice |
| Kraj: | Středočeský kraj |
Údaje o pracovišti
| Město: | Praha 6 |
| Kraj: | Praha |
| Název pracoviště: | Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha |
| Oddělení: | Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny |
| Pozice: | Zdravotnický asistent |
Další informace
| Koníčky: | Běhání, airsoft, Inline, lední bruslení, scházení se s přáteli, četba, vaření různých kuchyní a vychutnávání si kávy |
| Životní motto: | Carpe diem |
| Něco o mně: | Když jsem svým blízkým podala otázku "co bys o mě řekl/a?" nejdříve se na mě podívali, jestli jsem normální, protože na tuhle otázku jsem se nikdy neptala. No, nakonec, po velkém překvapení, z nich vypadlo následující: Přátelská, jak jinak, to bych neměla přátele, milá, obětavá, umím dobře naslouchat, ještě aby ne, to bych nemohla být zdravotní sestra a samozřejmě pokračovali dál jen v tom nejlepším... Každý máme klady, ale i zápory a ne všichni jsme dostatečně sebekritičtí. Já jsem někdy až moc a proto jsem se raději obrátila s touto otázkou na mé přátele. Vždy se snažím chovat tak, abych se na sebe mohla podívat do zrcadla. Říká se, že s poctivostí nejdál dojdeš a něco na tom bude. Jsem hrdou sestřičkou z Vojenské nemocnice, pracuji na krásném oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny. Ráda bych tomuto oddělení udělala dobré jméno. Když jsem řekla svému šéfovi (vrchní sestra nprap. Roman), že se chci přihlásit, neobešlo se to bez nějakého vtípku na mou osobu. Ten vtip by se hodil vyslovit na plese sester, prý tam totiž osobně bude, když se tam dostanu. Na oddělení máme veselo, vlastně pořád veselo... Takže doufám v to, že neudělám mému druhému domovu ostudu. Na mém oddělení mám ráda to klidné prostředí a mír ve vzduchu. Na pacienty ten klid má také velký vliv a uzdravují se nám tu před očima. Potřebuji být potřebná a na mé práci miluji ten pocit, když vejdete na pokoj a tam se zahlásí „ jéé naše sluníčko je tady!“, nebo když se vám pacient podívá do očí a řekne „ děkuji, sestřičko“. To zahřeje u srdce víc jak deset bonboniér. Mimochodem, my sestřičky papáme i zeleninku. Mojí druhou prací je výpomoc na neurochirurgickém sále, rozšiřuji si tím obzory do budoucnosti a je mi ctí dostávat takovéto záslužné a bohaté praxe. Mimo toho, že pilně pracuji, jsem studentka 2. ročníku 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, naší alma mater. Studium všeobecné sestry se zakončením titulem Bc. je jeden z prvních kroků k mému velkému snu. Vždy jsem chtěla pracovat ve Vojenské nemocnici, tak trochu se mi líbila představa prostředí s kolegy vojáky a musím říct, že jsem jich za tu moji čtyřletou kariéru poznala hodně. Postupem času jsem došla k tomu, že chci být taky voják, vojenská zdravotní sestra. Vidina výcviku ve Vyškově se pro mne stává více a více přitažlivější. Já vím, zní to divně a i moji kamarádi mi nerozumí a nedokáží si mě představit, jak kopu zákopy, no já ano. Než vystuduji a budu moci nastoupit do AČR, rozhodla jsem se k tomu přiblížit sportem, který nese honosné jméno Airsoft. Dostala jsem se do super party Angels Beroun, jsou to super kluci a i když ze začátku na mně koukali pofidérně, po první akci jsem si připadala, že mi rostou vousy na bradě :D. Vojenské prostředí mě baví a dokážu si představit jednou vyjet na misi kdekoli na světě, pomáhat nejen našim vojákům, ale i místním obyvatelům. Když jsem oznámila rodičům své cíle, začali samozřejmě myslet na to nejhorší. Teď mě v tom podporují, ale stejně si myslím, že zvolili taktiku „dovolíme jí to a ono to přejde“ :D Kdepak, své cíle jsem si nastavila a jdu si za nimi. Také se po šichtě ráda koupu ve studených peřinách a jsem vlastně úplně normální holka, co má ráda férovost, přátelství a práci ve zdravotnictví. |